Historie
Vřesovice do roku 1925
Obec Vřesovice se nachází na jihozápadním výběžku pohoří Chřibů, na soutoku dvou potůčků, které pramení nedaleko v horách. Poloha obce je výhodná i přes značnou nadmořskou výšku 263 metrů nad mořem. Proti severním větrům je chráněna hřebeny kopců, z nichž nejvyšší je Bradlo.
Povrch obce a okolí se vytvořil v době třetihorní, kdy se tvořilo celé chřibské pohoří, složené z tvrdého pískovce. Dokladem toho jsou obrovské kameny v okolních lesích jako Kozel a Kazatelna.
Zmíněná osada byla osídlena již před příchodem Slovanů na naše území. Zápis z kroniky uvádí:
„Osídlení zde počalo pravděpodobně v nejbližších stoletích po Kristu. Že osada zde byla již dávno před dobou cyrilometodějskou, dokazují popelnice z dávných dob pohanských, nalezené při kopání pařezů v lese na východní straně od hradiska zvaného Hradištěk a též na různých místech při kopání sklepů, studní a při podobných příležitostech".
Významný byl příchod Slovanů, kteří se začali zabývat zemědělstvím, stavěli opevněná útočiště na vyvýšeninách. Řada obdělávaných polí v obci vznikla vykácením lesů, tzv. vyklučením.
Starší hradisko slovanské říše představuje v našem okolí hradisko na kopci sv. Klimenta. Rozkvět zde nastal v období Velkomoravské říše a s příchodem věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Jejich přítomnost a působení v okolí Vřesovic dokazuje řada míst s pojmenováním Metodějův kříž, Svatá voda, Svatá hora, Kazatelna, hroby, Kaple Cyrilova atp.
Nejvýznamnější je kopec sv. Klimenta, kde Cyril a Metoděj založili za podpory knížete Rostislava velký klášter slovanských mnichů Basiliánů. Základy kláštera, kostela a tvrze byly odhaleny při archeologických nálezech v šedesátých letech minulého století.
K obživě mnichů sloužily právě nedaleké Vřesovice, Osvětinany a dnes již zaniklá ves Ranšperk.
V době krále Karla IV. si markrabě moravský Jan velmi oblíbil kraj v okolí hradu Buchlova, proto zakoupil v roce 1358 hrad Cimburk. Jan se dověděl i o slavné minulosti hradiska na hoře sv.Klimenta a daroval klášter brněnským mnichům augustiánům, kteří zde zřídili proboštství. Ti klášter i kostel obnovil a opět tu vládl čilý ruch. Z té doby se nám dochoval tehdy vybudovaný místní rybník.
Definitivně byl klášter na Klimentku zničen za husitských válek v roce 1421 tažením husitů pod vedením Bedřicha ze Strážnice proti vojsku Zikmunda, zastoupeného vojsky olomouckého biskupa Jana. Od té doby nebyl již klášter nikdy obnoven.
Dnes v těch místech stojí dřevěná kaple, která připomíná památku slavné minulosti těchto míst. V současnosti je to místo pravidelných poutí a také Slavností dnů sv. Gorazda, kterých se účastní významné osobnosti církevního i veřejného života od nás i ze zahraničí.
Do 14. století existovaly o historii obce Vřesovice pouze zprávy z nejrůznějších kronik a ústního podání.
Od tohoto století nás s jejím vývojem seznamují přesné historické záznamy.
Ve 14. století se ve Vřesovicích nacházel svobodný dvůr, se středem na nynější návsi. Znamenal vymanění se z jakékoliv vrchnosti a nutnosti odvodů daní.
V 15. století nastaly útrapy při tažení krále Matyáše proti Jiřímu z Poděbrad, kdy byla zpustošena celá jižní Morava. Řada osad zanikla nebo jen živořila.
Roku 1526 byl zvolen na český trůn Ferdinand I. Habsburský, krutý potlačovatel selských nepokojů. Ten vytvořil jednotný mocný stát- rakouskou monarchii. Vřesovice tak jako obec připadly císaři Ferdinandovi, který je ze svého příkazu věnoval Přemkovi z Vickova, podkomořímu markrabství moravského.
Věnování je vloženo do slavné pamětní desky z roku 1550, vytesané v kameni, která se dochovala až do dnešní doby. Tato deska je nyní umístěna na budově obecního úřadu.
Málokterá obec se může pochlubit s takovou historickou vzácností.
V této době nese obec název Vřesovice, prý od vřesovišť, kterých zde bývalo hojně. V dalších letech byl název komolen. Dokladem toho je obecní razítko používané od roku 1617 do roku 1925, na kterém je název Diedina Brzesowicze. Dále je na razítku hrozen, nůž na řezání révy zvaný kosířek a hvězda. V roce 1925 se začalo používat razítko nové s letopočty 1550 a 1925 s původním názvem Vřesovice.
V roce 1577 připadly Vřesovice královskému městu Kyjov. Původní vinařství, které bylo pro obec tak typické se začíná postupně vytrácet a je nahrazováno pěstováním ovoce.
V kronice čteme: „Ovoce zdejší bývalo vždy tak dobré jakosti a bylo ho tak velké množství, že se záhy stalo světoznámým. Lidé ho nosí v putnách na trh, toto má velmi dobrou pověst. Stačí říct, že je ovoce z Vřesovic a okamžitě je vždy za nejvyšší cenu prodáno. Sedláci jezdívali s ovocem na vozech po celé Moravě. Po vzniku železnice bylo ovoce rozváženo po celé Evropě, světoznámými se staly naše třešně chrupavky černé."
Známé byly také zdejší sušírny ovoce.
Druhou oblastí zemědělské výroby bylo obilnářství. Pěstoval se převážně oves, ječmen a žito. Důležitým byl také výtěžek z lesa, ať už dřevo, či zvěř.
Obec byla spolu se sousedními Osvětimany nejvíce zpustošena v roce 1663 po vpádu Turků na jižní Moravu. Následovala neúroda, hlad a mor.
Po napoleónských válkách sem pronikla z Ruska poprvé cholera. Z této doby se dochovala Boží muka na Palatě- pozůstatek velkého hřbitova.
V době vlády Marie Terezie bylo zavedeno číslování domů. Vřesovice měly 72 domů, z toho 40 selských stavení, 29 chalupnickýh, jednu hospodu, jednu pálenici a jednu obecní pastoušku. Hospoda s číslem 72 se nacházela uprostřed obce v místech, kde je nyní budova obecního úřadu. Nejstarší části obce byly Náves, Dolní ulice, Vývoz, Hošťalka a část Palaty.
Matrika se vedla v sousedních Osvětimanech.
Kromě domů byla ve Vřesovicích ještě sýpka kontribučenského fondu (kam se ukládal jistý díl úrody), dřevěná zvonice a šopa na máry.
Ve Staré Hoře, na Dráhách a v Kobylích Dolech bylo hodně sklepů na víno a také velké množství sušíren ovoce. Sušené ovoce bylo velmi dobře placeným zbožím.
Vřesovice podléhaly v době vlády Marie Terezie lovčímu právu buchlovskému. Hrad Buchlov patřil králi, zde byly souzeny všechny pýchy i zločiny hrdelní, na něž byl stanoven trest smrti.
Vláda císaře Josefa II přinesla zdejšímu lidu zlepšení hmotného a duševního postavení řadou patentů a reforem.
Z letitých útrap byli sedláci vysvobozeni roku 1848, kdy byla zrušena robota.
V kronice čteme:
„Robota bývala nucená práce, kterou konali vřesovští na pozemcích dvoru v Kelčanech, který patřil královskému městu Kyjovu. Pozemky museli být obdělány, úroda sklizena. V zimě se vozilo dříví. Kromě roboty byly zavedeny i desátky. Ze sklizně musel být odveden desátý díl, to je každý desátý mandel či jiná desátá míra sklizně. Nekonání těchto povinností v pořádku bývalo trestáno tělesným trestem, obvykle 25 ranami holí."
V druhé polovině 19. století se začalo hospodářství postupně zlepšovat. Přínosem byla i řada vynálezů- např. ruchadlo, pluh, mlátička. I u nás začalo vzkvétat zemědělství a řemesla. Začíná se čile obchodovat a dochází k výstavbě silnic. Postupně nastává také rozvoj kulturního života. Jsou zakládány školy, záložny, spolky a jiné instituce.
V roce 1874 je položen základní kámen ke stavbě školy na návsi. Ta byla postavena na místě bývalého hostince. Z původního hostince se zachovaly jen sklepy. Nejdříve byla postavena přízemní budova, za tři roky nadstavba jednoho patra a škola byla rozšířena na dvě třídy.
V roce 1901 vznikla hasičská jednota, v roce 1906 je postavena zděná kaple na návsi, v roce 1908 je založen spořitelní a záložní spolek, v roce 1907 čtenářský spolek a v roce 1921 Tělovýchovná jednota Sokol.